K smíchu i k pláči( ale spíš k smíchu:-))

Tak to sme měli ještě taneční, bílou prodlouženou, všechny sme tam šly kromě jedné(no radči neuvedu jméno, je na signálech, ta by mě hnala:-)). No, a tak s touhle X(nazveme ji X) jsem se domluvila, aby jí nebylo líto, že nedostane růžu, že jí (a ona mě) koupím růžu den po prodloužené.

Tak příští den ráno procházím Brno, jenže všechna květinářství otvírala pozdějc. Takže trvalo docela dlouho, než sem našla otevřený květinářství a koupila tu růžu(no bylo to spíš takový pometlo, slečna X chtěla bílou, no a měli jen takou zvadlou a ještě mi k tomu dali takovou trávu, no prostě koště) a mezitím sem začala nestíhat...

Po výstupu ze čtverky chvátám do školy (naše škola stojí na šíleným kopcu, takže je to docela obtížný) abych stihla první hodinu-češtinu. Ale už du pozdě a i přes rychlé vyběhnutí do čtvrtého patra mi učitelka píše pozdní příchod. Jdu kolem tabule na svoje místo a v tu chvíli se to stane...

Spěchám si sednout, jenže držíc zabalenou růžu do papíru nějak zavadím kytkou o tabulu a z "papírové trubky" se vykutálí bílý květ. V tom momentě se začne celá třída řehtat a nejvíc slečna X(která má na lavici růžu pro mě) a všechny moje kamarádky. Květ se dokutálí až za sedící učitelku, jdu pro něj a přemýšlím, jak sem mohla vyhodit tolik peněz za tak vadnou kytku, učitelka(herečka) utrousí nějakou "velice vtipnou" poznámku, a já si zatím potutelně sedám za lavici. Tím skoro končí celé drama...

Po hodině dojdu za X, dá mi neporušenou žlutou růžu s červenýma okrajama, a já jí dám květ a to koště. No znovu se smějem tomu dobrýmu trapasu a nakonec mě napadne, že bi si mohla vzít květ do vlasů. A tak, po zapůjčení několika sponek, připevňuju bílou růžu X do drdolu a zhodnem se, že je to nakonec lepší než jen kytka se stonkem.